Nejste zdaleka jediní, kdo prodávají domy na kolečkách. V čem jste jiní, nebo třeba lepší, než je konkurence?  

Vedeme tábory pro děti a snažíme se je inspirovat, aby se chovali šetrně k přírodě. Takové jsou i naše maringotky, do kterých dáváme i tu přírodní duši. Děláme je z přírodních materiálů, máme jen dřevěné konstrukce, žádné železo. Taky si zakládáme na tom, aby naše maringotky do přírody zapadly, byly její součástí. To se netýká jen materiálu, nebo samotného bydlení, ale také vzhledu, například speciální fasády, která vypadá jako stromy v přírodě. Speciální máme taky vlastní podvozek s výsuvnou terasou. Je to praktické, protože když zasadíte terasu pevně, už s ní nehnete. Naši terasu si jednoduše vysunete. K tomu nabízíme i odnímatelné schody. Takže takové praktické vychytávky. Ale jde hlavně o ten vztah k přírodě.  

Co byste chtěl, aby se lidem vybavilo, když se řekne MariDom?  

V přírodě jako doma. To je vlastně naše motto. Přírodou to celé prolínáme a máme k tomu i osobní vztah, takže do každého domečku dáváme kus sebe, je to takové všestranné splynutí. Ale jedná se o komfortní bydlení v přírodě, které je dostupné. Stačí mít pozemek, který nemusí být stavební, a můžete bydlet. Samozřejmě tím malometrážním způsobem bydlení říkáme i to, že se nepotřebujeme obklopovat tolika věcmi. Že je to spíš o pohodě, jiném než materiálním způsobu života. Že toho nepotřebujeme mít tolik, a přesto si můžeme život užívat.  

Všechno kolem vás jako by se točilo kolem dřeva – je s ním spojený i váš osobní příběh?  

Nějak se k tomu asi schylovalo už odmalička, pořád jsem si hrál se dřevem. Později jsem uvažoval o studiu na uměleckého řezbáře, ale to nevyšlo. Tak jsem vystudoval řemeslo, tesaře a klempíře, mám k tomu vztah. Po škole jsem byl rok zaměstnaný, ale moc mě to nenaplňovalo. Pak už ten příběh znáte, na táboru jsme dali dohromady maringotku pro děti a řekli jsme si, že když to umíme pro děti, zkusíme je i vyrábět a prodávat. Ale Mari Dom není jen o mě, je mi dvacet jedna a teprve začínám. Mám zkušenějšího parťáka Jirku a taky další kolegy na výrobu a montáž. Baví mě dělat i vizualizace, ale spíš jsem ten, který dělá rukama a občas přihodí nápad. Jirka je hlava všeho a víc se stará o to, aby to fungovalo.  

Jaká byla motivace zúčastnit se programu a workshopů Opava podniká?  

Ono to vlastně vzniklo náhodou. Byli jsme doma, koukali na televizi a táta od přítelkyně náhodou narazil na facebooku na příspěvek k Opavě podniká, že prý to bude pro mě. Prostě jsme to zkusili.  

Máte workshopy za dobře strávený čas? Co si z nich odnášíte? A čím byste nalákal další potenciální účastníky, aby se dalšího běhu workshopů, který mimo jiné začne v září, zúčastnili?  

Uspořádali a vytříbili jsme si myšlenky. Díky cyklu workshopů máme byznys plán, před tím jsme tolik nepřemýšleli o cílových skupinách a potenciálních zákaznících. Taky jsme přišli na nové nápady. K nezaplacení jsou hlavně všechny nové kontakty na lidi, kteří se toho taky účastní nebo jsou okolo.  

Jaké máte plány do budoucna? Chcete spíš ustálit výrobu a kapacity, nebo vystřelit s prodeji ke hvězdám? Když budu parafrázoval názvy vašich maringotek, tak od Kněhyně a Lysé na Sněžku nebo na Mont Blanc?  

Určitě bude záležet na tom, jak se nám bude dařit. Vím, že nechceme dělat pásovou výrobu a vyšívat stovky maringotek. Když do každé maringotky dáváte kus sebe, tak to tak ani nejde. Tím nechci říct, že bychom postupně nechtěli dělat víc než stávajících maximálně šest až osm domečků za rok. Abych byl spokojený, chci vědět, že to funguje, že jsou spokojení naši zákazníci a my tím nemusíme trávit 24 hodin denně, to taky není dlouhodobě možné. Takže chceme se posouvat, určitě budeme hledat nové cesty a způsoby, jak to dělat ještě lépe a jak podpořit lidi, kteří jsou nastavení podobně jako my, nepotřebují se obklopovat věcmi, ale chtějí skromnější, a přitom krásné bydlení. Přemýšlíme třeba i o maringotkách v přírodě k pronájmu, kde lidi mají své soukromí, ale jsou i součástí komunity, pokud chtějí. Jsme vlastně na začátku, tak uvidíme, co čas přinese.  

Michal Sobek